Dětský pokoj by měl být upraven pro potřeby dítěte dle jeho věku. Malé miminko nemůže mít stejný pokoj jako dospívající mladý člověk.
Kojenci a batolata nepotřebují extra vybavený dětský pokoj. Záleží i na režimu jaký máte nastavený. Určitě si zpočátku pořídíte klasickou postýlku, kolotoč nad ni, hrací deku a nějakou skříň či komodu na oblečení, plenky apod. Další potřebná věc je přebalovací pult nebo prostě přebalovací koutek. Batolata potřebují co nejvíce prostoru kolem sebe, aby se mohla pohybovat a přemíra nábytku je spíše na škodu už kvůli pádům skrz první krůčky.
Děti cca od dvou let již mají jiné potřeby, hodí se přidat regál na hračky či jiný úložný systém. Přidat můžeme i hrací kobereček, stan či domeček, kde může mít dítě své útočiště. Vytvořit můžeme pěkný hrací koutek, přidat kuchyňku, anebo pro kluky ponk na hraní. Mění se také velikost postele, ta však stále může mít ochranou zábranu, aby dítko z postele nespadlo.
Předškoláci a školáci na prvním stupni potřebují svůj prostor jak na hraní, tak na „práci“. Hodí se tedy psací stůl s kvalitní židlí. Hrací prostor je stále potřeba stejně, u těchto dětí je tedy náročné upravit pokoj tak, aby se tam vše vlezlo. V dnešní době ale není problém sehnat funkční nábytek, který splňuje všechny požadavky. Jedním z dobrých způsobu jak propojit obě sféry je patrová postel kdy ve spodním patře je herna a v horním lůžko.
Adolescenti mají již vyšší nároky. Z pokoje mizí prostor pro hraní, ale musí se objevit prostor pro práci na počítači a místo k odpočinku. Do pokoje můžeme pořídit i knihovnu a pohodlné křeslo k ní, což může vést k relaxaci. Do zařizování pokoje se samozřejmě zapojuje i jeho obyvatel samotný a není radno do jeho přání extra zasahovat, aby se z obyčejného vybavování pokoje nestala válka rodičů s dítětem, které si již dokáže postavit hlavu a prosadit si svůj názor. Nejlepší je nastavit pravidla (např. domluvit se na barevném ladění pokoje) a finanční strop a zbytek nechat na dítěti samotném.
