Lidi dneska asi nejsou tak chytří jako dřív. Nebo možná taky chytří jsou, ale chce se toho po nich tolik, že to už jejich hlava nepobere. Ať tak nebo onak, jedno je ale jisté. Že často hledáme informace někde na internetu. A když tam nehledáme informace, třeba se tam bavíme nebo nakupujeme, protože je to snadné a zdá se, že jsme my lidi i zlenivěli a než bychom někam šli, radši se posadíme k počítači, tabletu nebo chytrému telefonu.
Ale k používání internetu potřebujeme www. Tedy World Wide Web. A jestli nevíte, co to je, nehledejte doma, jestli tam něco takové někde neleží. Neleží vám to tam. Takové www je totiž právě na internetu. Je to světově rozsáhlá pavučina, nebo třeba síť, která nás uživatele spojuje s materiály, které někdo na internet uložil.
Na různých serverech jsou uložené různé materiály, a právě po takové síti, tedy po www, se k nim dostaneme. Zatímco jinak ne.
Vymyslel to nějaký Tim Berners-Lee, který navrhnul jazyk HTML a protokol HTTP, napsal první webový prohlížeč WorldWideWeb a v roce 1990 taky spustil první webový server na světě. A to se uchytilo a rozvinulo tak, jak to dneska známe.
Díky tomu dneska můžeme používat internet ke všemu, k čemu ho používáme, bez toho by nám scházela spousta možností, které nám ta síť nabízí. A díky tomu jsme hloupější a chytřejší zároveň. Hloupější proto, že nemusíme mít v hlavě všechno, že si to někde na internetu snadno najdeme, když to potřebujeme. A chytřejší díky možnosti vědět rychle všechno, co zrovna potřebujeme, i když to nevíme a nemáme čas hledat to v tlustých encyklopediích.
www je tedy náš dokonalý pomocník. Tak dokonalý, že bez něj už ani nemůžeme být. A World Wide Web Consortium, založené roku 1994, se stará o to, aby vývoj v téhle oblasti neustrnul a aby měl každý člověk na internetu co nejlepší možnosti ho používat.
