Tyto služby zajišťují jejich poskytovatelé. Pokud poskytují blízké osoby pomoc, péči a podporu rodinnému příslušníkovi, sociální služba to není. Činnost poskytovatelů sociálních služeb je upravena zákonem. Známým poskytovatelem sociálních služeb je u nás Charita Česká republika, nezisková nestátní organizace provozovaná římskokatolickou církví. Její záběr je opravdu široký, kromě sociálního poradenství poskytuje řadu služeb pro různé skupiny obyvatel. Starají se o sociálně znevýhodněné seniory, postižené lidi, rodiny s dětmi i bezdomovce.
Nejznámější sociální službou jsou domovy pro seniory, které jsou natolik využívány, že získat v nich místo trvá roky. Jsou určeny lidem v důchodovém věku, kteří ztratili soběstačnost a potřebují trvalou pomoc či péči. Služby i ceny jsou přesně vymezené ve smlouvě, kterou klient s domovem uzavírá. Hlavními zřizovateli jsou kraje, města, církve i soukromé osoby. Úroveň péče je různá, domovy se často potýkají s nedostatkem personálu.
Pokud to lze, snaží se důchodci využívat sociálních služeb terénních, což znamená, že za nimi služba přijede domů. Je to služba placená a její cena se odvíjí od toho, co vše klient vyžaduje a potřebuje.
Další službou jsou stacionáře. Je to služba hrazená, pro děti či dospělé s postižením fyzickým nebo mentálním. Může být stacionář denní, kdy na noc jezdí klient domů nebo týdenní, kde je klient i ubytován. Nabídka aktivit je pestrá a ulehčí rodinám, které se o takto postiženou osobu starají.
Sociálních služeb je mnoho… patří k nim pobyt v azylových domech, kde přechodně mohou bydlet ti, kteří se ocitli v kritické situaci. Nebo nízkoprahové kluby pro děti a mládež, kam mohou docházet děti a mládež bez rozdílu, kteří svůj volný čas tráví touláním po ulicích, v partách, vykazují rizikové chování a nežijí standardním způsobem svých vrstevníků. K dispozici je jim zde poradenství.
Sociální služby jsou velmi potřebné a budou s nárůstem populace v důchodovém věku stále potřebnější. Nebojme se jich využít a obrátit se na jejich poskytovatele s prosbou o pomoc.
